tetřev hlušec (Tetrao urogallus)
|
tetřev hlušec (Tetrao urogallus) |
|
|
Popis: |
Hlas Tetřeva Hlušce |
|
Místo pořízení: |
Zámek Netolice |
|
Pořídil: |
Jan Čajan |
|
Délka: |
00:00:55 s. |
|
Za jakých okolností a kdy byl záznam pořízen: |
Pořízeno při návštěvě zámku. |
|
Popis Tetřeva Hlušce: |
tetřev hlušec (Tetrao urogallus)
Tetřev hlušec (Tetrao urogallus) je velký druh hrabavého ptáka z čeledi tetřevovitých.
Taxonomie Obvykle bývají rozlišovány 3 poddruhy: tetřev hlušec evropský (T. u. urogallus), obývající většinu Evropy, tetřev hlušec pyrenejský (T. u. aquitanicus), žijící v pohořích Pyrenejí a severozápadního Španělska, a tetřev hlušec sibiřský (T. u. taczanowskii), obývající Ukrajinu a území dále na východ. Někteří autoři dělí populace na více poddruhů, včetně T. u. rudolfi, T. u. major nebo T. u. uralensis.[2]
Popis Samec dorůstá jen o málo menší velikosti než krocan (délka těla 74–90 cm), samice je téměř o třetinu menší (délka těla 54–63 cm). Samec je zcela nezaměnitelný, tmavý, s bílou skvrnou v ohbí křídla a zblízka patrným modrozeleným leskem na hrudi. Na břiše a dlouhém, oble zakončeném ocase má několik bílých skvrn. Nad očima jsou dobře patrné červené poušky, zobák je slámově žlutý. Samice je nenápadně hnědá, tmavě proužkovaná. Od podobné samice tetřívka obecného se liší výrazně větší velikostí, oranžovohnědou hrudí bez proužků, nápadnějšími ramínky, často poněkud světlejším a rezavějším opeřením a delším, více zaoblenějším a rezavěji zbarveným ocasem.
Tetřev hlušec má palearktický typ rozšíření. Těžiště výskytu leží ve Skandinávii, Pobaltí, Bělorusku a Rusku, jinde je jeho výskyt pouze ostrůvkovitý. Kromě skandinávských a pobaltských států se v Evropě vyskytuje také ve Skotsku, Polsku, Německu, České republice, Slovensku, alpských zemích, Španělsku, Francii a některých státech Balkánského poloostrova. Evropský areál se zvláště vlivem ničení vhodného prostředí a přímého pronásledování ze strany člověka značně zmenšil a ve Skotsku (kde byl později úspěšně introdukován), Irsku, Anglii, Dánsku a Belgii byl již zcela vyhuben. Stálý druh, v některých oblastech však na jaře a na podzim podniká pravidelné přelety, pravděpodobně za potravou. Evropská populace je odhadována na 760.000-1.000 000 párů a je považována za stabilizovanou.
Výskyt v ČR V minulosti byl tetřev hlušec na území ČR relativně běžným druhem, zvláště od 40. let 20. století však začaly jeho stavy prudce klesat a postupně vymizel z většiny obsazených lokalit. Při sčítání v letech 1973-77 byl ve vnitrozemí znám jen ze Třeboňska, Písecka, Brd, Nečtin a Džbánu, v období let 1985-89 již nebyl ve vnitrozemí zaznamenán nikde a jeho výskyt byl omezen na některá hraniční horstva. V současné době žije jediná životaschopná populace na Šumavě, kde je soustředěno 90 % všech našich tetřevů. Hnízdiště se zde nacházejí téměř výhradně v nadmořské výšce 1000–1370 m n. m. a jsou soustředěna především do její centrální a západní části, hlavně na centrální pláně modravské a kvildské a vysoké polohy železnorudské hornatiny, včetně kotliny horní Křemelné. Početnost zde od 90. let mírně stoupá.[7] Zbytkové populace tetřeva hlušce se vyskytují také ve Slavkovském lese, Beskydech, Jeseníkách a Králickém Sněžníku. Na vybraných místech (Krkonoše, Jeseníky, Šumava, Český les, Brdy) proběhly v minulosti reintrodučkní pokusy, nikdy se však nepodařilo docílit vytvoření dlouhodobě životaschopné populace. Celková početnost byla v roce 1964 odhadnuta na 400-500 ptáků, v letech 1973-77 na 530-700 kohoutů, v období let 1985-89 na 100-150 kohoutů a v roce 1990 na 100-200 jedinců.
Prostředí Žije ve starých, rozlehlých, jehličnatých nebo smíšených lesích, hlavně v oblastech se vzrostlými borovicemi, početnými, ale nepříliš velkými mýtinami a bohatým zastoupením bobulonosných keříků, hlavně borůvek.
Tok Po většinu roku žijí obě pohlaví odděleně a setkávají se většinou jen během toku. Ten probíhá od března do května na tradičních místech (tokaništích) na silných větvích nebo v řídkém porostu na zemi. Již večer předtím vydávají pronikavé říhavé zvuky („vržou“), a tokat začínají brzy při rozednění. Tok je tvořen následujícími fázemi: „pukáním“ („t-k t-k t-k“), „trylkem“ (zrychlené, několikrát opakované „pukání“), „vylousknutím“ (znějící jako mlasknutí jazykem; v některých oblastech zcela chybí) a „broušením“ (trvá 3-5 sekund a připomíná zvuk rychlého přejíždění brousku po kose). S výjimkou krátkého okamžiku při „broušení“, kdy neslyší (jsou hluší - odtud název hlušec), jsou po celou dobu velmi ostražití a v případě nebezpečí hlučně odlétají. Někdy však bývají zaznamenáváni samci s narušeným chováním, projevujícím se neobvyklou nebojácností či dokonce agresivitou vůči lidem. Samice postupně navštěvují několik tokanišť, kde se vždy páří s dominantním samcem.
Hnízdění Hnízdo je důlek v zemi, zpravidla při kmeni stromu, pod vývratem nebo hromadou klestí, vystlaný rostlinným materiálem a peřím. Snůška čítá 9-10 (6-12) světle žlutě hnědavých, jemně tmavě skvrnitých vajec o rozměrech 56,3 x 41,7 mm, jejichž inkubace trvá 26-28 dnů. Mláďata opouštějí hnízdo krátce po vylíhnutí a v prvních dnech jsou značně náchylná na vlhko, chlad a nedostatek potravy. Jejich vývoj je rychlý; po 8-9 dnech již poletují, po 14 dnech dokáží létat i na velké vzdálenosti a ve věku 30-40 dnů se plně opeřují. Se samicí zůstávají až do září, kdy se oddělují do menších hejn podle pohlaví. Pohlavní dospělosti dosahují ve 2. kalendářním roce.
Potrava Od podzimu do jara v potravě převládá jehličí a pupeny, jindy požírá také různé plody (převážně bobule), výhonky rostlin a lístky. Živočišná složka, tvořená hlavně hmyzem, je zastoupena jen v malé míře (6-10 %). U mláďat je potrava zpočátku výhradně živočišná s postupně rostoucím podílem bobulí. Potravu hledá na zemi i na stromech.
Význam Tetřev hlušec patřil dříve mezi oblíbenou lovnou zvěř, jeho maso se počítalo mezi velikonoční pochoutky a poddaní měli někde povinnost chytat tetřevy a odvádět je vrchnosti. Jeho dřívější rozšíření připomínají zejména místní jména odvozená od tokanišť. K lovným druhům patřil až do roku 1988, od roku 1996 je celoročně hájen. V současné době je uveden v příloze I Směrnice o ptácích a podle vyhlášky 395/1992 Sb. jde o kriticky ohrožený druh. Mezi faktory, které tetřeva nejvíce ohrožují, patří hlavně nevhodné lesnické hospodaření, vedoucí k ničení přirozeného biotopu, nadměrné rušení, narušující průběh toku a tím i úspěšnost hnízdění, a vysoké stavy predátorů, mezi které patří zvláště kuna a liška. |
