encyklopedie zvuků

Taxonomie

Čápa bílého popsal Carl Linnaeus v roce 1758 pod názvem Ardea ciconia.[2] Do rodu Ciconia druh zařadil francouzský zoolog Mathurin Jacques Brisson v roce 1760.[3][4] Vědecký název pochází z latinského cǐcōnia a podle antických autorů má nejspíš původ ve slovese canere (zpívat, zvučet), odkazujícího na čapí klapání zobákem. Staročeský ekvivalent czap (čáp) se objevuje již v latinských pramenech ze 14. století a vznikl pravděpodobně odvozením od názvu czapľa, označujícího nohatého ptáka.

Rozlišují se 2 poddruhy:

• čáp bílý evropský (Ciconia ciconia ciconia) - hnízdí v Evropě, severozápadní Africe a Přední Asii, zimuje v Africe
• čáp bílý středoasijský (Ciconia ciconia asiatica) - hnízdí ve střední Asii, zimuje na jihu kontinentu

Dříve byl mezi poddruhy čápa bílého uváděn také čáp východní (Ciconia boyciana), který je nyní široce uznáván jako samostatný druh.

Popis

Velký, s dlouhým krkem a dlouhýma nohama. Délka těla je 95-110 cm a rozpětí křídel 180-218 cm, samec je o něco větší než samice. Hmotnost se pohybuje v rozmezí 2,3–4,4 kg. Ve zbarvení převažuje bílá barva, letky jsou černé, zobák a nohy červené. Obě pohlaví jsou zbarvena stejně, mladý pták má matněji červený zobák s tmavou špičkou. V letu drží na rozdíl od volavek a pelikánů krk natažený.

Typickým zvukovým projevem je klapání zobákem, kterým se ozývá hlavně na hnízdě.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Hnízdní areál zahrnuje Evropu, Přední a střední Asii a severozápadní Afriku. Od 70. let 20. století hnízdí malá populace také v Jihoafrické republice.[8]

Tah

Čáp bílý je tažný pták se zimovišti v subsaharské Africe a jižní Asii. V posledních letech přibývá také případů přezimování v Evropě (např. ve Španělsku, Francii, Bulharsku) a na Blízkém východě, což bývá připisováno mírnějším zimám a také větší potravní nabídce.

Jde o denního migranta táhnoucího ve větších hejnech čítajících i několik tisíc ptáků. Většinu vzdálenosti urazí pomocí plachtění, při kterém využívá stoupavých termálních proudů nad pevninou. Ptáci z evropských populací se na podzimní tah vydávají od srpna (mladí ptáci o několik dnů dříve než dospělý pár) a migrují dvěma hlavními tahovými cestami – západní, vedoucí přes Gibraltar do západní Afriky, a východní, která vede přes Turecko do východní, jihovýchodní a jižní Afriky. Hranice mezi těmito tahovými cestami leží mezi Rýnem a Labem (tedy i na území ČR) a obě populace se v této oblasti mísí. Ptáci z ČR se do Afriky vydávají převážně jihovýchodním a méně (především ptáci ze západních a jižních Čech) i jihozápadním směrem přes Německo, Francii a Španělsko. Na zimovištích většinou nesetrvávají dlouho; staří ptáci se na jarní tah vydávají zpravidla během února, někteří (hlavně mladí) ptáci se však občas do Evropy nevracejí vůbec a v Africe setrvávají i následující letní období. Jarní tah je výrazně rychlejší než podzimní a čápi při něm dělají i méně zastávek.

Ptáci zimující v Jihoafrické republice každý rok uletí cestou na zimoviště a zpět více než 20 000 km. Během podzimního tahu přitom denně zdolají vzdálenost kolem 200 km, na jarním tahu okolo 300-400 km.

Rozmnožování

Hnízdí jednotlivě nebo ve volných koloniích v otevřené zemědělské krajině s přístupem k bažinatým říčním břehům, mokřadům a zaplavovaným územím. Na hnízdiště obvykle jako první přilétá koncem března nebo začátkem dubna samec, který obsazuje pokud možno loňské hnízdo a hájí ho před ostatními samci. Po příletu samice se na něm oba ptáci zdraví hlasitým klapáním zobákem.

Hnízdo stavějí oba ptáci na střechách, komínech, sloupech, stromech, speciálních podložkách a jiných vyvýšených místech. Stavebním materiálem jsou suché větve, kotlinka je vystlána drny, trávou, srstí zvířat a méně často i hadry, igelitem, papíry či provázky. Nové hnízdo mívá průměr 80 cm a výšku 15-30 cm, každý rok však bývá trochu přistavováno, takže může časem dosahovat značných rozměrů (výšky přes 3 m a průměru až 2 m). Hnízdí 1x ročně od dubna do srpna. Snůška čítá 2-7 bílých vajec o rozměrech 73 x 53 mm. Inkubace začíná od snesení prvního vejce a trvá přibližně 33 dnů, sedí oba rodiče. Mláďata se líhnou postupně a je mezi nimi tak patrný věkový rozdíl. K utlačování mladších mláďat staršími sourozenci na hnízdě nedochází, slabší mláďata však mohou být občas zabita rodiči. Děje se tak v případě nedostatku potravy, kdy se dospělí ptáci zabitím nejslabších mláďat snaží zajistit větší šanci na přežití zbylých potomků. Ačkoli je ale tento způsob rychlý a efektivní, bývá praktikován jen vzácně. Mláďata se ve stáří 14 dnů začínají držet na nohou a od 25. dne již na hnízdě zpravidla stojí. Hnízdní péče trvá zhruba 8 týdnů a po dalších 10 dnech jsou mláďata již plně samostatná. Po vyhnízdění se rodiny slučují do menších i větších hejn, v kterých později táhnou do zimovišť.

Ke ztrátám na hnízdech dochází nejčastěji z důvodu dlouhodobě nepříznivého počasí, kdy mohou malá mláďata prochladnout nebo zahynout hlady. Pohlavní dospělosti dosahují ve stáří 3 let, poprvé ale hnízdí často o 1–2 roky později. Ve volné přírodě se dožívá průměrně 8-10 let,[10] rekord je 34 let a 10 měsíců.

Potrava

Čáp bílý je potravní oportunista. Živí se hlavně drobnými savci (hraboši, krtky), hmyzem, žábami a žížalami, méně požírá také plazy, plže, ryby, ptačí vejce i mláďata a mršiny. V Africe často sleduje hejna sarančat. Kořist vyhlíží za pomalé rozvážné chůze, na hlodavce někdy nehybně čeká u nor podobně jako volavky.

Ohrožení a ochrana

Početnost čápa bílého v Evropě od poloviny 19. století výrazně klesala a z některých zemí zcela vymizel; v roce 1895 byl naposledy pozorován v Belgii, v roce 1955 ve Švédsku a roku 1950 ve Švýcarsku. Hlavními příčinami úbytku byly industrializace zemědělství a nepříznivé změny v krajině, zahrnující vysoušení mokřin a přeměny luk na pole. Od 90. let 20. století se začaly stavy na většině území opět zvyšovat a čáp bílý jako hnízdič postupně osídlil řadu oblastí, odkud v minulosti vymizel. Zatímco v letech 1984 byla velikost evropské populace odhadována na 135 000 párů, v roce 2004 to bylo již 233 000 párů.[15] Dřívějších počtů však evropská populace stále nedosahuje, a je proto hodnocena jako zmenšená. Čáp bílý je jedním z druhů, na které se vztahuje Dohoda o ochraně africko-euroasijských stěhovavých vodních ptáků (AEWA). Vedle zmiňovaných změn v krajině je ohrožován hlavně kolizemi s dráty, zasažením elektrickým proudem na sloupech VN, pesticidy používanými při hubení sarančí v Africe a ilegálním lovem na tahu a zimovištích. U 567 čápů bílých okroužkovaných na území ČR v letech 1934-2012 byly nejčastějšími příčinami úhynu náraz na dráty (50 %), zasažení elektrickým proudem (23 %), zástřel (10 %) a jiné antropogenní příčiny (14 %; nejčastěji nárazy a pády do lidských staveb, srážky s dopravními prostředky). Přirozené příčiny představovaly pouze 3 % případů.

Většina evropské populace je soustředěna do východní části Evropy. Z výsledků mezinárodního sčítání z let 2004/05 vyplývá, že nejvíce párů hnízdí v Polsku (52 500), Španělsku (33 217), na Ukrajině (30 000), v Bělorusku (20 000), Litvě (13 000), Lotyšsku (10 700) a Rusku (10 200). Stavy v západní Evropě zůstávají i přes intenzivní ochranná opatření nízké; ve Francii v roce 2004 hnízdilo 973 párů, v Nizozemsku 528 párů, v Dánsku jen 3 páry.

Na území ČR hnízdil čáp bílý až do konce 19. století jen vzácně, a to prakticky pouze na Třeboňsku, Písecku a jižní Moravě. Šířit se začal až na počátku 20. století; při prvním sčítání v roce 1934 bylo na celém území 194 hnízd s mláďaty, roku 1958 byla velikost celkové populace odhadnuta na 459 párů a v roce 1984, kdy začalo pravidelné každoroční sčítání, již na 648 párů. V roce 2001 u nás bylo zaznamenáno 1282 hnízd, z čehož bylo obsazeno celým párem 901 hnízd a alespoň jedno mládě bylo vyvedeno z 634 hnízd.[19] Dle vyhlášky č. 395/1992 Sb. je v ČR zvláště chráněn jako ohrožený druh.[10]

Folklór, symbolika, heraldika

Čáp bílý se díky životu v těsné blízkosti lidí stal významnou součástí lidové kultury a folklóru. Ve starověkém Egyptě symbolizoval zbožnost a spravedlnost, v Číně nesmrtelnost. V muslimských zemích čápy nepronásledovali, neboť věřili, že se v každém z nich ukrývá duše muslima, který za svůj život nepodnikl pouť do Mekky. Ve středověké Evropě byla jeho užitečnost shledávána především v tom, že loví obojživelníky a plazy, kteří byli považováni za nežádoucí havěť spřízněnou s peklem a černou magií. V řadě zemí byl považován za symbol štěstí, zdraví a Božího požehnání, stejně jako ztělesněním věrnosti v rámci páru a věrnosti hospodářství, na jehož střeše hnízdil.[20] Přesto byl podle údajů z 19. století na tahu běžně ve velkém odstřelován obyvatelstvem, ať již pro zábavu, či pro maso.[21]

Zřejmě nejznámější evropskou pověrou spojenou s čápem je ta, že nosí děti. Původ má v germánské mytologii, kde byl čáp považován za posla bohyně Holdy, na jejíž pokyn lovil duše nenarozených z vody a vkládal je do těla matky. V lidové tradici je dobře znám též jako posel jara, o čemž svědčí i česká pranostika

„na svatého Řehoře čáp letí za moře, žába hubu otevře, líný sedlák, který neoře“.

Čáp bílý je národním ptákem Litvy, Polska a Běloruska a objevuje se ve znaku Haagu a řady jiných evropských měst.

Umělý odchov

Čáp bílý je chován v mnoha českých zoologických zahradách (např. ZOO Děčín, ZOO Plzeň).

Ocenění

• Česká společnost ornitologická – Pták roku 1994, Pták roku 2014 (společně s čápem černým)[22]
• Slovenská ornitologická spoločnosť – Pták roku 2014
• Naturschutzbund Deutschland (NABU) – Pták roku 1984 a 1994[24]
• Magyar Madártani és Természetvédelmi Egyesület (MME) – Pták roku 1980, 1981, 1994 a 1999

Estonsko, Lotyšsko, Rusko – Pták roku 2004

Nahrávka ke stažení